Výpovědní lhůta: Jak dlouho musím v práci ještě zůstat?

Zákoník práce

Zákoník práce upravuje délku výpovědní lhůty v § 48. Výpovědní lhůta začíná běžet prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi a končí uplynutím posledního dne příslušného kalendářního měsíce. Zákoník práce stanoví základní délku výpovědní lhůty na dva měsíce. Tato lhůta je stejná pro zaměstnance i zaměstnavatele. Zákoník práce však umožňuje sjednat delší výpovědní lhůtu v pracovní smlouvě nebo v kolektivní smlouvě. Délka výpovědní lhůty se může lišit v závislosti na délce trvání pracovního poměru. U zaměstnanců, kteří u zaměstnavatele pracují déle než jeden rok, se výpovědní lhůta prodlužuje o jeden měsíc, u zaměstnanců pracujících déle než dva roky o další měsíc. Maximální délka výpovědní lhůty je tři měsíce. V případě okamžitého zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnance nebo zaměstnavatele výpovědní lhůta neplatí.

Základní výpovědní lhůta

Základní výpovědní lhůta v pracovním poměru je dvouměsíční. Tato lhůta začíná běžet prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi a končí uplynutím posledního dne příslušného kalend

Výpovědní lhůta u zaměstnance

Výpovědní lhůta, tedy doba, po kterou je zaměstnanec povinen po podání výpovědi ještě u zaměstnavatele pracovat, je v České republice standardně dvouměsíční. Tato lhůta začíná běžet prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi a končí uplynutím posledního dne příslušného kalendářního měsíce. Délka výpovědní lhůty se může lišit v závislosti na důvodu výpovědi ze strany zaměstnance, na délce jeho trvání pracovního poměru u daného zaměstnavatele, případně na tom, co je sjednáno v kolektivní smlouvě nebo přímo v pracovní smlouvě. V případě dohody o rozvázání pracovního poměru výpovědní lhůta neplatí a zaměstnanec odchází z práce k datu stanovenému v této dohodě.

Výpovědní lhůta u zaměstnavatele

Výpovědní lhůta, tedy doba, po kterou musíme dát vědět zaměstnavateli o svém odchodu, je v Česku daná zákoníkem práce. Jak dlouho trvá výpovědní lhůta? Základní délka výpovědní lhůty je dvouměsíční a začíná běžet prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi. To znamená, že pokud dáte výpověď například 15. března, výpovědní lhůta začne běžet 1. dubna a skončí 31. května. Délka výpovědní lhůty se ale může lišit v závislosti na tom, z čí strany je podána, a také na délce vašeho působení u daného zaměstnavatele. Pokud dává výpověď zaměstnavatel, je délka výpovědní lhůty minimálně dvouměsíční, ale může být i delší. Zákoník práce stanovuje delší výpovědní lhůty pro případy, kdy zaměstnanec u zaměstnavatele pracoval delší dobu. Například po roce práce u zaměstnavatele se délka výpovědní lhůty prodlužuje na 3 měsíce. Vždy je ale potřeba zkontrolovat i případnou kolektivní smlouvu, která může délku výpovědní lhůty upravovat.

Delší výpovědní lhůta

V některých případech může být výpovědní lhůta delší než základní dva měsíce. Zákoník práce stanoví delší tříměsíční lhůtu pro ukončení pracovního poměru výpovědí ze strany zaměstnavatele, pokud je dávána zaměstnanci, který u něj byl zaměstnán déle než dva roky. Tato delší lhůta má chránit zaměstnance s delší dobou zaměstnání před náhlou ztrátou zaměstnání. Pro zaměstnance se délka výpovědní lhůty s ohledem na délku trvání pracovního poměru nemění.

Delší výpovědní lhůta se může vztahovat i na vedoucí zaměstnance, u kterých pracovní smlouva nebo vnitřní předpisy stanovují delší lhůtu. V takových případech je nutné se řídit ujednáními sjednanými v pracovní smlouvě nebo ve vnitřních předpisech zaměstnavatele. Pamatujte, že výpovědní lhůta vždy začíná běžet prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi a končí uplynutím posledního dne příslušného kalendářního měsíce.

Důvody pro delší lhůtu

Existují situace, kdy se standardní délka výpovědní lhůty prodlužuje. Zákoník práce ČR stanovuje delší lhůtu v případě, že dává výpověď zaměstnavatel a zaměstnanec je dlouhodobě nemocný. V takovém případě se uplatňuje lhůta 3 měsíců. Stejná lhůta platí i v případě, že dává výpověď zaměstnavatel a zaměstnanec je těhotný, na mateřské dovolené nebo rodičovské dovolené. Delší výpovědní lhůta může být sjednána i v pracovní smlouvě, ale nesmí být kratší než zákonná lhůta. V kolektivní smlouvě může být sjednána delší výpovědní lhůta pro všechny zaměstnance daného zaměstnavatele. Délka výpovědní lhůty se počítá od prvního dne kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi.

Dohoda o prodloužení lhůty

V některých případech se zaměstnanec a zaměstnavatel mohou dohodnout na prodloužení výpovědní lhůty. Tato dohoda musí být písemná, jinak je neplatná. Důvody prodloužení se liší. Zaměstnanec může potřebovat více času na nalezení nové práce, zatímco zaměstnavatel může potřebovat více času na zaškolení náhrady. Délka prodloužení se liší a odvíjí se od konkrétní dohody mezi oběma stranami. Důležité je zmínit, že prodloužení výpovědní lhůty neovlivňuje nárok zaměstnance na dovolenou. Zaměstnanec má i nadále právo na poměrnou část dovolené za dobu trvání pracovního poměru v daném roce.

Okamžité zrušení pracovního poměru

Okamžité zrušení pracovního poměru je krajním řešením a je možné pouze z taxativně vymezených důvodů stanovených zákoníkem práce. Na rozdíl od běžné výpovědi, kde je nutné dodržet výpovědní lhůtu, dochází k okamžitému ukončení pracovního poměru dnem doručení písemného oznámení o okamžitém zrušení.

Délka výpovědní lhůty se běžně řídí zákoníkem práce a je závislá na délce trvání pracovního poměru. Základní výpovědní lhůta činí dva měsíce a prodlužuje se o jeden měsíc za každých započatých pět let trvání pracovního poměru u téhož zaměstnavatele. V případě okamžitého zrušení pracovního poměru se však na tyto lhůty nehledí.

Okamžité zrušení pracovního poměru je závažným zásahem do pracovněprávních vztahů a je možné pouze ze závažných důvodů, jako je například hrubé porušení pracovní kázně, úmyslný trestný čin spáchaný na pracovišti nebo soustavné neplnění pracovních povinností. Zaměstnavatel i zaměstnanec musí mít pro okamžité zrušení pracovního poměru vždy závažný důvod, který musí být uveden v písemném oznámení.

Zkušební doba

Zkušební doba je specifickým obdobím na začátku pracovního poměru, během kterého si zaměstnavatel i zaměstnanec ověřují, zda jim vzájemná spolupráce vyhovuje. Důležité je, že zkušební doba ovlivňuje délku výpovědní lhůty. Během zkušební doby platí zkrácená výpovědní lhůta, která činí 14 dní. To znamená, že jak zaměstnanec, tak i zaměstnavatel může ukončit pracovní poměr ve zkušební době s výpovědní lhůtou pouhých 14 dnů. Tato lhůta začíná běžet dnem následujícím po doručení výpovědi druhé straně. Po uplynutí zkušební doby se délka výpovědní lhůty řídí zákoníkem práce a obvykle činí 2 měsíce. Je důležité si uvědomit, že zkušební doba musí být sjednána písemně, a to nejpozději v den nástupu do práce. Pokud není zkušební doba sjednána písemně, považuje se za nesjednanou a neplatí zkrácená výpovědní lhůta.

Délka výpovědní lhůty je jako čekání na vlak, který má zpoždění. Nikdy nevíte jistě, kdy dorazí, a tak vám nezbývá nic jiného, než se obrnit trpělivostí a doufat v to nejlepší.

Radomír Novotný

Výpověď ve zkušební době

Zkušební doba je specifickým obdobím pracovního poměru, které umožňuje oběma stranám, tedy jak zaměstnanci, tak i zaměstnavateli, jednodušší ukončení pracovního poměru. Výpovědní lhůta ve zkušební době je oproti standardní výpovědní lhůtě výrazně kratší a činí 15 dnů. Tato lhůta začíná běžet dnem následujícím po doručení výpovědi druhé smluvní straně. Je důležité si uvědomit, že výpovědní lhůta musí skončit v pracovní den. Pokud by poslední den výpovědní lhůty připadl na víkend nebo svátek, prodlužuje se automaticky na nejbližší následující pracovní den.

Délka výpovědní lhůty v různých situacích

Situace	Délka výpovědní lhůty
Výpověď ze strany zaměstnance (bez sjednané délky)	2 měsíce
Výpověď ze strany zaměstnavatele (bez sjednané délky)	2 měsíce
Výpověď dohodou	Dle dohody stran

Délka výpovědní lhůty ve zkušební době je tedy pevně stanovena zákoníkem práce a nelze ji smluvně prodloužit ani zkrátit. Výjimkou je pouze vzájemná dohoda mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, na základě které může pracovní poměr skončit i dříve, a to k datu, na kterém se obě strany dohodnou.

Doručení výpovědi

Doručení výpovědi hraje klíčovou roli ve stanovení začátku běhu výpovědní lhůty. Výpovědní lhůta, tedy doba, po kterou je zaměstnanec i zaměstnavatel vázán pracovní smlouvou po doručení výpovědi, začíná běžet prvním dnem následujícím po dni, kdy byla výpověď doručena druhé smluvní straně. Délka výpovědní lhůty se řídí zákoníkem práce nebo případnou dohodou v pracovní smlouvě, nesmí však být kratší než dva měsíce. Zákoník práce rozlišuje základní dvouměsíční lhůtu a dále lhůty prodloužené v závislosti na délce trvání pracovního poměru. Prodloužená výpovědní lhůta činí tři měsíce, pokud pracovní poměr u zaměstnavatele trval déle než jeden rok, a pokud pracovní poměr u zaměstnavatele trval déle než pět let, činí výpovědní lhůta dokonce pět měsíců. Je nezbytné si uvědomit, že délka výpovědní lhůty se počítá v kalendářních měsících, nikoliv v měsících od data doručení výpovědi. Správné a včasné doručení výpovědi je tedy zásadní pro určení data ukončení pracovního poměru.

Neplatná výpověď

Výpověď z pracovního poměru může být neplatná z mnoha důvodů. Zaměstnavatel by si měl dát pozor, aby výpověď splňovala všechny zákonné náležitosti, jinak se vystavuje riziku, že ji soud prohlásí za neplatnou. Důležitým aspektem je dodržení výpovědní doby. Délka výpovědní lhůty se liší a