Policejní Felicie: Legenda českých silnic slaví 30 let služby

Historie nasazení Škody Felicia u policie

Pamatujete si ještě na ty charakteristické bílo-zelené policejní Felicie? V roce 1995 začaly brázdit naše silnice a přinesly skutečnou revoluci do českého policejního sboru. Po letech strávených v zastaralých stodvacítkách a Favoritech konečně dostali naši policisté do rukou moderní nástroj své práce.

Když tehdy vyjela první Felicie s motorem 1.3 LXi do ulic, nešlo si jí nevšimnout. Byla vybavená vším, co správné policejní auto potřebuje - majáky, sirénou, vysílačkou i přídavnými světly. Ta bílo-zelená kombinace s reflexními prvky se stala poznávacím znamením bezpečnosti na našich silnicích.

O rok později se flotila rozrostla o našlapanou verzi s motorem 1.6 MPI. To už nebyla jen obyčejná hlídková služba - tahle Felicie měla pod kapotou mnohem víc koní a k tomu luxus v podobě klimatizace a ABS. Kriminálka si zase oblíbila nenápadné civilní verze - však víte, ne všechno policejní auto musí křičet do světa, že je policejní.

Některé útvary sáhly po prostornější verzi Combi, a není divu. Kam jinam by se vešlo všechno to vybavení, které potřebuje pořádková jednotka? A v horách? Tam si policisté nemohli vynachválit verze s pohonem všech kol.

V interiéru to nebyla žádná křehká květinka - všechno muselo vydržet. Zesílené pružiny, výkonnější alternátor, speciální mříže pro převoz zadržených. Tyhle úpravy dělaly z běžné Felicie skutečný policejní nástroj.

Felicie vydržely ve službě dlouho, některé až do roku 2005. To už je pak začaly nahrazovat modernější Fabie a Octavie. Ale jejich odkaz žije dál - byly to právě ony, kdo odstartoval novou éru v historii našich bezpečnostních složek.

Tisíce těchto vozů pomáhaly chránit a sloužit v době, kdy se naše společnost měnila. A i když už je dnes na silnicích nepotkáme, zapsaly se nesmazatelně do historie české policie jako symbol modernizace a profesionalizace našeho bezpečnostního sboru.

Technické úpravy vozu pro policejní službu

Vzpomínáte si ještě na legendární policejní Felicie? Tyhle neúnavné služební vozy byly skutečným symbolem devadesátých let a prošly pořádnou proměnou, než mohly vyrazit do ulic.

Nejviditelnější změnou byly samozřejmě ty charakteristické modré majáky a houkačka - když se tohle rozeznělo, každý věděl, co se děje. Aby to všechno fungovalo jak má, musela být v autě druhá baterie, jinak by to celé položilo elektroinstalaci.

V kabině to vypadalo jako v malém velitelském středisku. Radiostanice s pořádnou anténou na střeše zajišťovala spojení s centrálou a nechyběl ani panel na ovládání všech těch policejních vychytávek. Později přibyl dokonce i počítač pro kontrolu evidence.

Mezi předními a zadními sedačkami byl průhledný štít - však víte, pro jistotu. Zadní sedačky dostaly speciální potah, co něco vydržel a dal se dobře umýt. A dveře? Ty se zevnitř prostě otevřít nedaly.

Pod kapotou to taky nebyla obyčejná Felicia. Podvozek dostal zabrat - tužší tlumiče, zesílené brzdy, a některé kousky měly dokonce motor 1.6 MPI. To už pak nebyla ta běžná felda od souseda.

V kufru byl systém šuplíků a přihrádek na všechno možné vybavení - od trojúhelníku až po hasičák. Některá auta měla vpředu namontované extra silné reflektory pro noční akce.

No a ten charakteristický bílo-zelený design s reflexními pruhy? Ten nešlo přehlédnout. Spolu s nápisem POLICIE a ochrannou fólií na oknech to dělalo z běžné Felicie respekt vzbuzující služební vůz.

Motorizace a výkonové parametry policejních Felicií

Kdo by si pomyslel, že naše stará dobrá policejní Felicia toho zvládla tolik! Nejčastěji jsme v nich vídali benzinový motor 1.3 MPI se 68 koňmi, který si v městském provozu řekl asi o 7,5 litru. Později se objevila i šikovnější šestnáctistovka se 75 koňmi - ta už měla trochu víc šťávy, když bylo potřeba někoho dohnat.

S tou třináctistovkou to policajti rozjeli až na 162 kilometrů v hodině, na stovku se dostali za nějakých 14,5 vteřiny. Silnější motor pak zvládl i 170 za hodinu. Všechny policejní Felicie měly manuál s pěti kvalty, speciálně upravený na drsný policejní život - však víte, furt start-stop a prudké rozjezdy.

Podvozek musel být jako ze železa - tužší pružiny, lepší tlumiče, všechno pro to, aby auto drželo v zatáčkách jako přibité. I brzdy dostaly pořádně do těla - větší kotouče vepředu a kvalitní destičky, vzadu bubny s lepším obložením.

Aby to všechno šlapalo jak má, dostal alternátor pořádně zabrat - musel utáhnout majáky, houkačky a vysílačky. Chlazení motoru taky muselo jet na plné obrátky, zvlášť když auto stálo na místě s běžícím motorem nebo se plížilo v koloně. Oleje tam bylo víc a musel být kvalitnější, aby vydržel to věčné týrání.

Do nádrže se vešlo 42 litrů, což stačilo zhruba na 550 kiláků. Pro jistotu měli v kufru často ještě rezervní kanystr. Elektrika byla zesílená a chráněná extra pojistkami, ať se náhodou nevysype nějaká ta policejní vychytávka.

Servis? Ten musel být častější než u běžných aut, každých 10 000 kilometrů. Mechanici koukali hlavně na brzdy, podvozek a motor. A představte si, že tyhle motory běžně vydržely i 300 000 kilometrů bez větší opravy - to už něco znamená, ne?

Barevné označení a výstražné prvky

Pamatujete si ještě na typickou bílou Felicii s modrým pruhem? Ta charakteristická kombinace bílé karoserie s výrazným modrým pruhem po bocích se stala symbolem našich policistů v 90. letech. Když se taková Felicia objevila ve zpětném zrcátku, každý řidič zpozorněl.

Na střeše nešlo přehlédnout modrý maják, který později doplnily moderní LED svítilny. Však si vzpomeňte, jak to blikalo do noci! V přední části auta byly extra reflektory, které dokázaly prosvítit i tu nejtemnější ulici během zásahu.

Přední kapota měla speciální šípový vzor z reflexní fólie - takový poznávací znak, podle kterého jste policejní Felicii poznali na první pohled. A což teprve ten charakteristický nápis POLICIE na dveřích - ten musel být vidět i za šera.

Technika šla dopředu a s ní i výbava těchto vozů. Přibyl výkonný reproduktor pro hlášení a výzvy - ten zvuk si určitě vybavíte. Když se rozezněl, bylo ho slyšet široko daleko.

Věděli jste, že existovaly i tajné policejní Felicie? Vypadaly jako obyčejná auta, ale měly schované majáky a sirény. Ty používali především detektivové při sledování podezřelých.

Bezpečnost především - proto měly Felicie reflexní prvky úplně všude. Na náraznících, na bočních lištách, dokonce i služební číslo muselo svítit do tmy. Všechno tohle značení muselo splňovat přísné předpisy, žádná domácí kutilština nepřipadala v úvahu.

Policejní felicie, symbol komunistický éry, projíždí ulicemi jako tichý strážce pořádku, připomínající dobu, kdy naše svoboda byla omezená, ale přesto jsme si našli cestu k životu.

Bohuslav Kovařík

Speciální policejní výbava a vybavení interiéru

Policejní Felicie - to byla kapitola sama pro sebe! Tyhle speciálně upravené vozy byly doslova pojízdné policejní stanice. Když si vzpomenu na tu bytelnou přepážku z polykarbonátu mezi předními a zadními sedadly - ta vydržela snad úplně všechno.

Parametr	Škoda Felicia Policie ČR
Motor	1.6 MPI
Výkon	55 kW
Rok výroby	1994-2001
Barva	Bílá se zeleným pruhem
Převodovka	5stupňová manuální
Pohon	Přední
Karoserie	5dveřový hatchback
Majáky	Modré výstražné

Palubní deska? Ta vypadala jako z nějakého akčního filmu. Všude samé přepínače, kontrolky a ovládací prvky pro majáky a sirény. Pod ní trůnila klasická Motorola, později ji doplnila modernější MATRA. Některé šťastnější posádky měly dokonce přístup do policejních databází přímo z auta.

Sedačky musely být jako z tanku - vždyť si představte to věčné nastupování a vystupování během služby. Mezi předními sedadly nesměl chybět držák na služební zbraň, to je jasné. A zadní část? Ta byla jako malá pevnost - omyvatelná sedadla, mříž k zavazadlovému prostoru, v některých verzích dokonce speciální lavice pro nezvedené zákazníky.

Kufr, to byl hotový organizér na kolech. Všechno mělo své místo - kužely, trojúhelníky, lékárnička, hasičák. Některé vozy měly dokonce výsuvný stolek - ideální když bylo potřeba sepsat protokol přímo na místě.

Na střeše samozřejmě nemohl chybět pořádný maják, co byl vidět už z dálky. V pozdějších verzích přibyla i klimatizace - konečně úleva pro policisty během parných letních služeb. Dveře byly zesílené a okna měla speciální fólii - to kdyby někoho napadlo, že by je chtěl rozbít.

Venkovní reproduktor uměl pěkně nahlas - to když bylo potřeba někomu důrazně připomenout, že by měl zastavit. A v novějších modelech už nechyběly ani kamery - vpředu i vzadu. Však víte, jak to chodí - důvěřuj, ale prověřuj.

Tohle všechno muselo fungovat jako švýcarské hodinky. Vždyť policajti na ty auta spoléhali každý den, v zimě v létě, ve dne v noci. A že ta auta uměla překvapit - vydržela mnohem víc, než by jeden čekal od obyčejné Felicie.

Nejčastější využití v policejní praxi

Kdo by si pomyslel, že se tahle nenápadná česká klasika stane tak významnou součástí našeho bezpečnostního sboru? Felicka, jak jí policisté s láskou přezdívali, se za ta léta stala skutečnou legendou našich silnic.

V ulicích měst byla jako doma. Mrštná a spolehlivá proklouzávala městským provozem jako rybka ve vodě. Když bylo potřeba rychle vyrazit k zásahu, její robustní podvozek zvládal i ty nejnáročnější situace. Kolikrát jen pomohla dopadnout prchajícího pachatele!

Dopraváci na ni nedali dopustit. Do kufru se vešlo všechno potřebné vybavení - od měřáků rychlosti až po kužely. A když bylo třeba sepsat protokol? V kabině bylo místa víc než dost. Však to znáte - když prší, je takový mobilní kancl k nezaplacení.

Děcka se vždycky rozzářila, když viděla policejní Felicii s majáky. Na preventivních akcích byla hvězdou - však taky kolik budoucích policistů si poprvé vyzkoušelo houkačku právě v ní! A když bylo potřeba nenápadně sledovat podezřelého? Civilní verze splynula s provozem tak dokonale, že si jí nikdo ani nevšiml.

Krizové situace zvládala na jedničku. Při povodních se brodila vodou, v terénu si poradila s rozbitými cestami. A když bylo potřeba převézt služebního psa? Upravený kufr byl pro čtyřnohé pomocníky jako dělaný.

Pro okrskáře byla pojízdnou základnou - vždycky po ruce, vždycky připravená. S lékárničkou na palubě často zachraňovala životy ještě před příjezdem sanitky. Prostě taková spolehlivá parťačka, na kterou byl vždycky spoleh.

Spolehlivost a provozní náklady

Kdo by si pomyslel, že se naše stará dobrá Felicie stane takovou policejní legendou? Když jsem nedávno potkal bývalého policejního mechanika Frantu, zavzpomínal, jak tyhle vozy zvládaly i ty nejdrsnější služby bez mrknutí oka.

Felicka byla prostě nezmar. V městském provozu si vystačila s osmi litry benzínu, a i když jste ji prohnali po dálnici, nikdy si neřekla o víc než deset. To byla radost pro každého velitele autoparku, že? A když už bylo potřeba něco opravit, stačilo zajet do každé druhé vesnice - náhradní díly byly všude a za rozumnou cenu.

Nejčastější problémy? No jasně, přední náprava dostávala zabrat a elektrika občas zlobila. A když se v zimě solilo jako o život, karoserie začala po čase připomínat ementál. Ale ruku na srdce - který služební vůz by tohle všechno vydržel?

To, co na ní mechanici nejvíc milovali, byla její jednoduchá duše. Žádné složité počítače a diagnostiky za statisíce. Když něco zlobilo, stačil základní nářadí a šikovné ruce. Prostě česká klasika - co je jednoduché, to je krásné.

Motor běžně vydržel přes 300 tisíc kilometrů, což je na služební vůz parádní výkon. Jasně, občas bylo potřeba trochu přitáhnout, vyměnit, promazat. Ale která mašina by zvládla dennodenní honičky, výjezdy do terénu a službu v každém počasí?

A ta ekonomická stránka? Felicie byly zkrátka nejen spolehlivé, ale i rozumné do rodinného rozpočtu - tedy policejního. I když už dosloužily, pořád o ně byl zájem. Živnostníci si je rozebírali jako teplé rohlíky, protože věděli, že dostanou odolné auto s jasnou historií.

Dneska už potkáte policejní Felicie jen výjimečně, ale jejich odkaz žije dál. Byly důkazem, že i obyčejné české auto může být mimořádně spolehlivým služebním vozem.

Postupné nahrazení modernějšími policejními vozy

Vzpomínáte si ještě na typické bílozelené policejní Felicie? První velká změna přišla s nástupem Škody Octavia první generace, která nabídla policistům konečně pořádný prostor a lepší jízdní vlastnosti. Jenže peněz bylo málo, a tak se přechod na nová auta táhl jako med.

Felicka byla vlastně docela šikovné auto - levná na provoz a když se něco rozbilo, každý mechanik si s tím věděl rady. Ještě v letech 2002 až 2005 jste je mohli běžně potkat v ulicích, hlavně u místních oddělení. Postupně ale ty nejvíc ojeté kousky začaly mizet a nahrazovaly je nejen Octavie, ale i první Fabie.

Definitivní tečka za érou policejních Felicií přišla kolem roku 2010. Některé skončily u městských policií v menších městech, jiné si koupili nadšenci. A pár nejhezčích kousků? Ty si našly cestu do muzeí jako vzpomínka na důležitou kapitolu historie naší policie.

Nová auta přinesla spoustu vylepšení - bezpečnější karosérie, silnější motory, moderní vysílačky. Ale zkuste se zeptat služebně starších policistů - na Felicii nedají dopustit. Byla to prostě spolehlivá pracanta, která se v našich podmínkách osvědčila.

Dneska už policisté jezdí v moderních Octaviích třetí generace, Superbech a Kodiaqách. Je zajímavé, že i po tolika letech zůstává policie věrná značce Škoda - prostě to funguje a cena je rozumná. Felicie ale zapsaly do historie naší policie nesmazatelnou stopu, zvlášť v těch bouřlivých devadesátkách a na začátku nového tisíciletí.

Pro sběratele jsou dnes původní policejní Felicie hotový poklad. Když najdou kousek s kompletní policejní výbavou, pečlivě ho renovují a s hrdostí ukazují na srazech a výstavách.

Vzpomínky policistů na službu s Felicií

Policejní Felicie byla pro naši policii víc než jen auto - byl to věrný parťák v modrém kabátě. Když v devadesátkách nahradila staré Lady, způsobila mezi policajty doslova revoluci.

Každý, kdo s ní kdy sloužil, vám potvrdí, že tohle byla prostě jiná liga. V městském provozu se kroutila jak had, a když bylo potřeba, uměla i pěkně přitlačit na pilu. Servisáci ji milovali - žádné složité elektronické systémy, všechno bylo po ruce a náhradní díly se daly sehnat všude.

Když se na ni namontovaly majáky a policejní výbava, změnila se v respektovaného strážce zákona. Kolikrát dokázala překvapit - v zimě se prokousala závějemi jako nic, v létě sice trochu topila, ale i bez klimošky to šlo.

Služba v ní? To bylo něco! Dvanáctky v ní utekly jak voda, a když bylo nejhůř, nikdy nenechala své lidi ve štychu. Pronásledování pachatelů, záchranné akce, běžné hlídky - zvládala všechno s elegancí a spolehlivostí, která se dneska už moc nevidí.

Modrobílá Felicie se stala symbolem bezpečí na našich silnicích. Když se objevila ve zpětném zrcátku, řidiči zpozorněli. Nebyla to žádná luxusní kára, ale byla to poctivá služebnice zákona, která si své místo v historii české policie určitě zaslouží.

Dneska už ji potkáte jen výjimečně, ale ti, co s ní sloužili, na ni nedají dopustit. Byla to prostě éra, kdy policejní auto nemuselo být nabité elektronikou, aby odvedlo skvělou práci.

Zachované exempláře v policejních muzeích

Policejní Felicie jsou dnes skutečným pokladem našich muzejních sbírek. Muzeum Policie ČR v Praze se pyšní dvěma krásnými kousky - tím prvním je bílo-zelená Felicia 1.3 GLXi z roku 1995, která brázdila pražské ulice. Když se na ni podíváte, jako byste se vrátili v čase - původní maják, stará radiostanice, prostě všechno tak, jak to tehdy bylo.

Vedle ní stojí její mladší sestra, modernizovaná Felicia 1.6 LX z roku 1998 v bílo-modrém kabátě. Ta už poznala službu u dopravky ve středních Čechách. Po důkladné renovaci vypadá jako nová a připomíná nám, jak se naše policie postupně modernizovala.

V brněnském policejním muzeu mají naprostý unikát - Felicii Combi 1.3 LXi, speciálně upravenou pro kriminálku. Není to jen tak ledajaké auto - má extra osvětlený kufr, speciální boxy na kriminalistické vybavení a zesílené pružiny. Za sedm let služby najezdila neuvěřitelných 280 tisíc kilometrů!

Kopřivnické technické muzeum se chlubí naprostou raritou - předsériovou Felicií z roku 1994. Je to takový policejní prototyp se spoustou zajímavých vychytávek, které se do běžné výroby nikdy nedostaly.

Plzeňské policejní muzeum zase uchovává Felicii 1.6 GLX přesně tak, jak sloužila - včetně všech papírů, výkazů a servisních knížek. Uvnitř najdete kompletní výbavu včetně staré analogové vysílačky a měřiče rychlosti.

V hradeckém muzeu mají schovanou speciálně upravenou Felicii od zásahovky - zesílený podvozek, lepší brzdy a speciální elektrika, to všechno z ní dělalo skutečného dravce.

Tyhle všechny kousky jsou živoucí kronikou devadesátých let, kdy naše policie procházela velkou proměnou. Díky muzeím si můžeme tuhle zajímavou kapitolu naší historie kdykoliv připomenout.