Odtstupné v zákoníku práce: Co potřebujete vědět?

Kdy náleží odstupné?

Odstupné je jednorázová platba, kterou dostanete od zaměstnavatele při skončení pracovního poměru, pokud pro to existuje zákonný důvod. Zákoník práce definuje několik situací, kdy máte na odstupné nárok.

Nárok na odstupné máte, pokud váš pracovní poměr končí z důvodu organizačních změn u zaměstnavatele, například při stěhování firmy, rušení vašeho pracovního místa nebo nadbytečnosti. Odstupné vám náleží i v případě, že ze zdravotních důvodů nemůžete dále vykonávat svou práci a zaměstnavatel vám nenabídne vhodné jiné místo.

Výše odstupného se odvíjí od délky vašeho trvání v zaměstnání u daného zaměstnavatele. Zákoník práce stanovuje minimální výši odstupného, která se rovná průměrnému výdělku za jeden měsíc, pokud jste u zaměstnavatele pracovali méně než jeden rok. Za každý další rok trvání pracovního poměru se minimální výše odstupného zvyšuje o jeden průměrný měsíční výdělek, maximálně však o trojnásobek průměrného měsíčního výdělku.

Nárok na odstupné a jeho výše se řídí zákoníkem práce, konkrétně ustanoveními § 48 až § 50. Je důležité si uvědomit, že v některých případech může být sjednáno i vyšší odstupné, než stanovuje zákoník práce, a to například v kolektivní smlouvě nebo v pracovní smlouvě.

Výše odstupného - na čem záleží?

Výše odstupného, na které má zaměstnanec v případě skončení pracovního poměru nárok, není konstantní a odvíjí se od několika faktorů. Zákoník práce v § 76 stanoví základní rámec pro výpočet odstupného. Rozhodující je délka trvání pracovního poměru u daného zaměstnavatele. Zaměstnanec s kratší pracovní historií u zaměstnavatele má nárok na nižší odstupné než ten, kdo u něj pracoval delší dobu. Konkrétně, odstupné činí jeden průměrný měsíční výdělek, jestliže pracovní poměr trval kratší než jeden rok. Pokud pracovní poměr trval alespoň jeden rok a kratší než dva roky, náleží zaměstnanci odstupné ve výši dvou průměrných měsíčních výdělků. V případě, že pracovní poměr trval alespoň dva roky a kratší než tři roky, má zaměstnanec nárok na odstupné ve výši tří průměrných měsíčních výdělků. Zákoník práce dále stanovuje, že zaměstnanci, jehož pracovní poměr u zaměstnavatele trval alespoň tři roky, náleží odstupné ve výši nejméně tří průměrných měsíčních výdělků. Kromě délky pracovního poměru mohou výši odstupného ovlivnit i další faktory, jako jsou například kolektivní smlouvy, vnitřní předpisy zaměstnavatele nebo dohody mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Vždy je proto vhodné se s těmito dokumenty seznámit nebo se obrátit na odborníka, který vám s výpočtem odstupného pomůže.

Odstupné při výpovědi z práce

Odstupné je jednorázová finanční kompenzace, kterou dostanete od zaměstnavatele, pokud s vámi ukončí pracovní poměr a splníte zákonem stanovené podmínky. Není to automatická náhrada a nárok na něj nevzniká v každé situaci. Zákoník práce upravuje odstupné v § 76. Výše odstupného se odvíjí od délky vašeho nepřetržitého pracovního poměru u daného zaměstnavatele. Za každý rok trvání pracovního poměru vám náleží odstupné ve výši jednoho průměrného měsíčního výdělku. Minimální výše odstupného činí jeden měsíční průměrný výdělek, maximálně však trojnásobek. Odstupné vám nenáleží, pokud vám dal výpověď zaměstnavatel z důvodu, pro který by vám mohl dát i okamžité zrušení pracovního poměru, nebo pokud jste sami požádali o rozvázání pracovního poměru dohodou. Také vám nenáleží, pokud vám zaměstnavatel nabídl v případě skončení pracovního poměru výpovědí jiné vhodné zaměstnání, které odpovídá vašim dosavadním znalostem a zkušenostem. Pamatujte, že zákoník práce je komplexní dokument a je vždy vhodné konzultovat vaši konkrétní situaci s odborníkem.

Odstupné při dohodě o ukončení PP

Pokud se zaměstnanec a zaměstnavatel dohodnou na ukončení pracovního poměru, nárok na odstupné se řídí zákoníkem práce, konkrétně § 76. V případě dohody o ukončení pracovního poměru má zaměstnanec nárok na odstupné, jen pokud je to v dohodě výslovně uvedeno a pokud délka jeho pracovního poměru u zaměstnavatele splňuje zákonné podmínky. Zákoník práce stanoví, že odstupné náleží zaměstnanci, jehož pracovní poměr končí výpovědí ze strany zaměstnavatele, okamžitým zrušením pracovního poměru ze strany zaměstnavatele, nebo dohodou o ukončení pracovního poměru, a to po uplynutí alespoň dvou let u téhož zaměstnavatele. Výše odstupného se odvíjí od délky trvání pracovního poměru u daného zaměstnavatele. Zákoník práce definuje tři stupně odstupného: jeden průměrný měsíční výdělek při trvání pracovního poměru kratším než jeden rok, dva průměrné měsíční výdělky při trvání pracovního poměru v délce alespoň jednoho roku a kratší než dva roky a tři průměrné měsíční výdělky při trvání pracovního poměru v délce alespoň dvou let. Je důležité si uvědomit, že dohoda o ukončení pracovního poměru je dvoustranný právní akt, na kterém se musí zaměstnanec se zaměstnavatelem shodnout. Pokud se nedohodnou na všech podmínkách, včetně odstupného, pracovní poměr neskončí dohodou, ale jiným zákonným způsobem.

Odstupné a jeho zdanění

Odstupné představuje finanční kompenzaci, kterou zaměstnavatel vyplácí zaměstnanci v případě ukončení pracovního poměru z určitých důvodů. Zákoník práce upravuje odstupné v § 76. Nárok na odstupné vzniká v případech, kdy je pracovní poměr ukončen z důvodů: výpovědi ze strany zaměstnavatele z důvodu nadbytečnosti, organizačních změn nebo rušení zaměstnavatele, dohody o rozvázání pracovního poměru z týchž důvodů jako u výpovědi, nebo pokud zaměstnanec odmítne nabídku na změnu obsahu pracovního poměru. Výše odstupného se odvíjí od délky trvání pracovního poměru u daného zaměstnavatele. Při trvání pracovního poměru kratším než 1 rok zaměstnanci nenáleží žádné odstupné. Pokud pracovní poměr trval déle než 1 rok, ale méně než 2 roky, náleží zaměstnanci odstupné ve výši jednoho průměrného měsíčního výdělku. Za každý další započatý rok trvání pracovního poměru se výše odstupného zvyšuje o jeden průměrný měsíční výdělek, maximálně však do výše trojnásobku průměrného měsíčního výdělku. Odstupné podléhá dani z příjmů fyzických osob a odvádí se z něj i sociální a zdravotní pojištění. Zdanění odstupného se řídí stejnými pravidly jako zdanění mzdy.

Nepřijetí nižšího pracovního úvazku

Zaměstnanec nemá povinnost přijmout nabídku kratší pracovní doby. Pokud zaměstnavatel trvá na zkrácení úvazku a zaměstnanec s tím nesouhlasí, může dojít k rozvázání pracovního poměru. V takovém případě má zaměstnanec nárok na odstupné. Výše odstupného se řídí zákoníkem práce, konkrétně § 77 odst. 1 písm. b), a odvíjí se od délky trvání pracovního poměru u daného zaměstnavatele. Zaměstnanec s kratší než roční dobou trvání pracovního poměru má nárok na odstupné ve výši jednoho průměrného výdělku. Pokud pracovní poměr trval déle než jeden rok, náleží mu odstupné ve výši nejméně dvou průměrných výdělků. Za každý další rok trvání pracovního poměru se výše odstupného zvyšuje o jeden průměrný výdělek, maximálně však o výši šestinásobku průměrného výdělku. Je důležité si uvědomit, že odmítnutí kratší pracovní doby není automaticky důvodem pro výpověď ze strany zaměstnavatele. Zaměstnavatel musí mít pro rozvázání pracovního poměru s vámi vždy objektivní důvod, který je povinen vám písemně sdělit. V opačném případě se na vás vztahuje ochrana před neplatným rozvázáním pracovního poměru.

Odstupné při organizačních změnách

Organizačné zmeny vo firme, ako je sťahovanie, spájanie s inou spoločnosťou alebo prepúšťanie, často vedú k obavám zamestnancov o ich pracovné miesto. Jednou z otázok, ktorá sa v tejto súvislosti často objavuje, je odstupné. Má naň zamestnanec nárok, aj keď nie je prepustený z dôvodu nadbytočnosti? Zákonník práce č. 262/2008 Sb., konkrétne jeho § 49, upravuje podmienky pre priznanie odstupného.

Odstupné dle Zákoníku práce

Situace	Délka pracovního poměru	Výše odstupného (násobek průměrného výdělku)
Ukončení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele (výpověď) z důvodu: - nadbytečnosti - zrušení zaměstnavatele - přeložení zaměstnavatele	Méně než 1 rok	1
Ukončení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele (výpověď) z důvodu: - nadbytečnosti - zrušení zaměstnavatele - přeložení zaměstnavatele	1 rok a více, méně než 2 roky	2
Ukončení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele (výpověď) z důvodu: - nadbytečnosti - zrušení zaměstnavatele - přeložení zaměstnavatele	2 roky a více	3

Nárok na odstupné vzniká v prípade, že je zamestnanec prepustený z dôvodu, na jehož vzniku nenesie vinu, a to v týchto prípadoch: rušenie zamestnávateľa, premiestnenie zamestnávateľa, nadbytočnosť z dôvodu organizačných zmien alebo ak zamestnanec nespĺňa požiadavky pre výkon práce. Výška odstupného sa odvíja od dĺžky trvania pracovného pomeru u daného zamestnávateľa.

Ak je pracovný pomer kratší než 1 rok, odstupné nenáleží. Pri trvaní pracovného pomeru 1 až 2 roky činí odstupné jeden priemerný mesačný výdělok. Ak trvá pracovný pomer 2 a viac rokov, náleží zamestnancovi za každý započatý rok trvania pracovného pomeru jeden priemerný mesačný výdělok, maximálne však trojnásobok priemerného mesačného výdělku.

Je dôležité si uvedomiť, že nárok na odstupné nevzniká automaticky a vždy je nutné posúdiť konkrétne okolnosti ukončenia pracovného pomeru. V prípade pochybností je vhodné obrátiť sa na odborníka, napríklad na právnika špecializujúceho sa na pracovné právo, ktorý posúdi situáciu a poradí s ďalším postupom.

Zvláštní případy odstupného

Zákoník práce v § 77 a násl. upravuje obecné podmínky pro vznik nároku na odstupné. Existují ale i specifické situace, kdy se uplatní zvláštní pravidla.

Například, pokud zaměstnanec uzavřel se zaměstnavatelem dohodu o skončení pracovního poměru z důvodu organizačních změn, má nárok na odstupné ve výši nejméně trojnásobku průměrného výdělku. To platí i v případě, že by mu jinak odstupné nenáleželo, například z důvodu kratší doby trvání pracovního poměru.

Odlišná pravidla se uplatní i v případě, kdy je pracovní poměr rozvázán z důvodu nesplňování předpokladů stanovených zvláštním právním předpisem. V takovém případě má zaměstnanec nárok na odstupné ve výši dvanáctinásobku průměrného výdělku.

Zvláštní úprava se vztahuje i na zaměstnance, kteří jsou propuštěni z důvodu přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů. V takovém případě jim náleží odstupné ve výši nejméně trojnásobku průměrného výdělku, pokud jim nenáleží odstupné vyšší podle zvláštního právního předpisu.

Je tedy zřejmé, že problematika odstupného je poměrně komplexní a v praxi se můžeme setkat s řadou specifických situací. Vždy je proto vhodné se v případě pochybností obrátit na odborníka, který vám s problematikou odstupného poradí.

Co dělat, když odstupné nedostanu?

Pokud se ocitnete v situaci, kdy vám zaměstnavatel odmítá vyplatit odstupné, přestože na něj máte dle zákoníku práce nárok, existuje několik kroků, jak se domoci svého práva. Zákoník práce jasně definuje podmínky pro vznik nároku na odstupné, a to konkrétně v § 77 a § 77a.

V první řadě se pokuste o smírčí řešení a s zaměstnavatelem se domluvte. Sepište písemnou výzvu k doplacení odstupného s uvedením lhůty pro splnění. Pokud se vám nedaří situaci vyřešit smírnou cestou, můžete se obrátit na příslušný inspektorát práce. Inspektorát práce může provést kontrolu u zaměstnavatele a v případě porušení zákoníku práce mu uložit pokutu.

Další možností je obrátit se na soud. V takovém případě je vhodné se obrátit na advokáta specializujícího se na pracovní právo, který vám pomůže s přípravou žaloby. Pamatujte, že pro podání žaloby k soudu máte lhůtu 3 let od okamžiku, kdy vám odstupné mělo být vyplaceno.

"Zákoník práce v § 77 odst. 1 písm. a) stanoví odstupné jako povinnou součást odchodného v případě skončení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele, a to výpovědí danou zaměstnanci z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až c) zákoníku práce."

Eliška Dvořáková

Užitečné odkazy a kontakty

Pro bližší informace o odstupném a podmínkách jeho poskytování se můžete obrátit na níže uvedené instituce a zdroje:

• Ministerstvo práce a sociálních věcí: Na webových stránkách ministerstva naleznete aktuální znění zákoníku práce, včetně části týkající se odstupného.
• Úřad práce České republiky: Úřad práce poskytuje informace a poradenství v oblasti pracovního práva, včetně problematiky odstupného.
• Obchodní inspektorát: V případě sporu se zaměstnavatelem ohledně odstupného se můžete obrátit na příslušný oblastní inspektorát práce.
• Českomoravská konfederace odborových svazů: Odbory poskytují svým členům právní pomoc a zastupování v pracovněprávních sporech, včetně sporů o odstupné.
• Advokátní kanceláře specializující se na pracovní právo: Pokud potřebujete individuální právní pomoc v oblasti odstupného, můžete se obrátit na advokátní kancelář specializující se na pracovní právo.

Před kontaktováním jakékoli instituce si připravte veškeré relevantní dokumenty, jako je pracovní smlouva, výpověď z pracovního poměru a případně i další korespondenci se zaměstnavatelem.