Dovolená: Z čeho se počítá a kolik dnů vám náleží?

Zákoník práce

Zákoník práce upravuje mimo jiné i problematiku dovolené, tedy placeného volna, na které má zaměstnanec nárok. Výpočet dovolené se odvíjí od několika faktorů. Základním faktorem je délka pracovního poměru a rozvržení pracovní doby. Zaměstnanci pracující na plný úvazek mají nárok na 4 týdny dovolené za rok. Pokud pracovní poměr trvá alespoň 60 dnů, vzniká nárok na poměrnou část dovolené.

Pro výpočet nároku na dovolenou je důležitý pojem „odpracovaný týden“. Týden se považuje za odpracovaný, pokud zaměstnanec odpracoval alespoň polovinu stanovené týdenní pracovní doby. Do odpracované doby se započítává i doba překážek v práci na straně zaměstnavatele, dovolená a nemocenská. Naopak se nezapočítává neomluvená absence.

U zaměstnanců s kratší pracovní dobou se dovolená počítá poměrně. V případě zkráceného úvazku se tedy nejprve vypočítá délka „fiktivního“ plného úvazku a následně se určí poměrná část dovolené.

Zákoník práce dále specifikuje pravidla pro čerpání dovolené, včetně termínu čerpání a možnosti krácení dovolené. Důležité je zmínit, že dovolená slouží k regeneraci sil a zaměstnavatel by měl vytvářet podmínky pro její řádné čerpání.

Minimální dovolená

V České republice má každý zaměstnanec ze zákona nárok na minimální dovolenou. Nezáleží na tom, zda pracujete na hlavní pracovní poměr, nebo na dohodu o provedení práce, vždy máte nárok na placené volno. Minimální dovolená v délce 4 týdnů je daná zákoníkem práce a vztahuje se na všechny zaměstnance, kteří pracují v běžném pracovním režimu. Pokud pracujete na zkrácený úvazek, máte nárok na dovolenou v poměrné délce k Vašemu úvazku.

Výpočet dovolené se odvíjí od odpracovaných týdnů. Za každý týden, kdy odpracujete alespoň polovinu stanovené týdenní pracovní doby, Vám náleží 1/52 z celkové roční dovolené. Pokud tedy máte nárok na 4 týdny dovolené, za každý odpracovaný týden získáváte 4/52 dovolené, což odpovídá zhruba 0,77 dne dovolené.

Dobu čerpání dovolené si určuje zaměstnavatel, ale vždy po dohodě se zaměstnancem. Zaměstnavatel by měl přihlížet k Vašim potřebám a možnostem. Zároveň je povinen poskytnout Vám alespoň 2 týdny dovolené vcelku, pokud o to požádáte.

Pracovní týden

Pracovní týden hraje klíčovou roli při výpočtu dovolené. Zaměstnanci v České republice mají nárok na minimálně 4 týdny dovolené za rok. Tento nárok se však odvíjí od odpracovaných dnů, respektive týdnů. Standardní pracovní týden má 40 hodin, rozložených do 5 pracovních dnů. Za každý takto odpracovaný týden vzniká zaměstnanci nárok na určitý počet dní dovolené. Pokud zaměstnanec pracuje na zkrácený úvazek, jeho nárok na dovolenou se poměrně krátí. Například při polovičním úvazku (20 hodin týdně) má zaměstnanec nárok na polovinu zákonné dovolené, tedy 2 týdny. Důležité je zmínit, že do odpracované doby se nezapočítávají všechny dny. Nemocenská, ošetřování člena rodiny nebo překážky na straně zaměstnavatele se do výpočtu dovolené nezapočítávají. Naopak, dny volna čerpané z dovolené se do odpracované doby počítají. Pro přesný výpočet nároku na dovolenou je vhodné obrátit se na mzdové oddělení nebo využít online kalkulačky dostupné na internetu.

Faktor	Vysvětlení
Délka pracovního poměru	Nárok na dovolenou se obvykle odvíjí od délky trvání pracovního poměru u stejného zaměstnavatele.
Týdenní pracovní doba	Zaměstnanci pracující na plný úvazek mají obvykle nárok na delší dovolenou než ti, kteří pracují na částečný úvazek.
Kolektivní smlouva	Některé kolektivní smlouvy mohou upravovat nárok na dovolenou nad rámec zákonných ustanovení.

Nepracovní dny

Při výpočtu dovolené hrají nepracovní dny důležitou roli. Nepracovní dny jsou dny, kdy podle zákona nepracujete, a přesto se vám počítají do nároku na dovolenou. Mezi nepracovní dny patří víkendy (sobota a neděle) a státem uznané svátky. Pokud vám tedy dovolená začíná nebo končí o víkendu nebo ve svátek, tyto dny se do celkového počtu dní dovolené započítávají. Je důležité si uvědomit, že nepracovní dny se počítají i v případě, že byste jinak v daný den pracovali. To znamená, že pokud máte nárok na 20 dní dovolené a vezmete si ji v období, které zahrnuje 2 víkendy, bude vaše dovolená trvat celkem 16 pracovních dní a 4 nepracovní dny. Při plánování dovolené je proto vhodné zohlednit i nepracovní dny, abyste si zajistili dostatek času na odpočinek.

Nemocenská

Doba strávená na nemocenské se bohužel do délky dovolené nepočítá. Zákoník práce jasně říká, že do výměry dovolené se započítávají pouze dny, kdy zaměstnanec skutečně pracoval nebo kdy mu práce bránila překážka na straně zaměstnavatele. Nemoc a s ní spojená pracovní neschopnost je ale překážkou na straně zaměstnance.

Nárok na dovolenou se řídí zákoníkem práce a odvíjí se od počtu odpracovaných týdnů. Základní výměra dovolené činí 4 týdny, ale kolektivní smlouva nebo vnitřní předpis zaměstnavatele ji může navýšit. Za každý týden odpracovaný v roce má zaměstnanec nárok na 1/52 roční výměry dovolené. Pokud tedy zaměstnanec onemocní a je v pracovní neschopnosti, za tuto dobu mu nevzniká nárok na dovolenou.

I když je nepříjemné, že se nemocenská do dovolené nepočítá, je důležité si uvědomit, že pracovní neschopnost je určena k tomu, aby se zaměstnanec mohl v klidu zotavit a vrátit se do práce zdravý.

Mateřská dovolená

Výpočet dovolené během mateřské dovolené se řídí zákoníkem práce. I když zaměstnankyně nepracuje, nárok na dovolenou jí vzniká. Důležité je, že mateřská dovolená se do výpočtu dovolené nezapočítává.

Pro výpočet nároku na dovolenou se berou v potaz odpracované týdny. Za každý odpracovaný týden vzniká zaměstnanci poměrná část dovolené. Pokud zaměstnankyně odpracuje celý rok, má nárok na plnou výměru dovolené stanovenou zákonem nebo pracovní smlouvou.

V případě mateřské dovolené se vychází z období před jejím nástupem. Zaměstnavatel vezme v úvahu odpracované týdny před nástupem na mateřskou dovolenou a podle nich vypočítá poměrnou část dovolené.

Je důležité si uvědomit, že nárok na dovolenou se během mateřské nepropadá, ale přenáší se do dalšího roku. Zaměstnankyně tak může čerpat dovolenou po skončení mateřské dovolené, a to i v případě, že by jí jinak nárok na dovolenou zanikl.

Dodatková dovolená

Dodatková dovolená je bonus k základní dovolené, kterou dostane každý zaměstnanec. Nárok na ni se odvíjí od druhu práce nebo pracovních podmínek. Zákoník práce jasně definuje, kdo má na dodatečnou dovolenou nárok. Jde například o pracovníky pracující v rizikovém prostředí, jako jsou horníci nebo záchranáři. Tito zaměstnanci si můžou k běžné dovolené připočítat další dny volna. Stejně tak na ni mají nárok zaměstnanci pracující ve ztíženém a zdraví škodlivém prostředí.

Výpočet nároku na dodatečnou dovolenou se řídí zákoníkem práce a případně i kolektivní smlouvou. Důležitá je evidence odpracované doby v daných podmínkách. Zaměstnavatel má povinnost vést přesnou evidenci o odpracované době každého zaměstnance. Na základě této evidence se pak vypočítává i délka dovolené.

Dodatková dovolená je benefit, který má kompenzovat zvýšenou zátěž a rizika spojená s určitými profesemi. Je důležité se informovat u svého zaměstnavatele nebo odborové organizace o nároku na dodatečnou dovolenou, a to i v případě, že si myslíte, že na ni nemáte nárok.

Poměrná část dovolené

Poměrná část dovolené se týká situací, kdy zaměstnanec nenastoupil do práce na začátku roku, nebo z ní během roku odchází. V těchto případech mu nevzniká nárok na celou dovolenou, ale pouze na její poměrnou část. Výpočet poměrné části dovolené se odvíjí od počtu celých měsíců trvání pracovního poměru v daném kalendářním roce.

Za každý celý kalendářní měsíc trvání pracovního poměru vzniká zaměstnanci jedna dvanáctina dovolené za kalendářní rok. Pokud pracovní poměr trval pouze část kalendářního měsíce, započítává se tento měsíc do dovolené pouze tehdy, pokud přesáhl 15 dnů.

Pro výpočet poměrné části dovolené je tedy nutné znát délku dovolené za kalendářní rok, která je stanovena zákoníkem práce nebo dohodou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, a počet celých měsíců trvání pracovního poměru v daném roce.

Evidence odpracované doby

Pro výpočet dovolené je klíčové správné určení evidence odpracované doby. Zaměstnavatel má povinnost vést evidenci odpracované doby u každého zaměstnance. Tato evidence musí být spolehlivá a musí obsahovat všechny relevantní údaje, jako je začátek a konec pracovní doby, přestávky v práci, práce přesčas, noční práce a další skutečnosti ovlivňující výměru dovolené. Do odpracované doby se započítávají všechny dny, kdy zaměstnanec konal práci pro zaměstnavatele. Dovolená se pak počítá z týdenního pracovního úvazku a počtu odpracovaných týdnů. Za odpracovaný týden se považuje i týden, ve kterém zaměstnanec čerpal dovolenou, byl nemocný nebo měl překážky v práci, za které mu náleží náhrada mzdy. Naopak do odpracované doby se nezapočítávají dny, kdy zaměstnanec nepracoval z důvodu neplaceného volna, stávky nebo kdy mu náhrada mzdy nenáležela. Správné vedení evidence odpracované doby je důležité nejen pro určení nároku na dovolenou, ale i pro výpočet mzdy, odstupného a dalších náhrad.

Náhrada za dovolenou

Výpočet náhrady za dovolenou se odvíjí od průměrného výdělku. Ten se počítá z hrubé mzdy, tedy před zdaněním a odvody, za posledních 12 kalendářních měsíců před nástupem na dovolenou. Do tohoto výdělku se započítávají všechny složky mzdy, jako je základní mzda, prémie, odměny, příplatky za práci přesčas a další. Naopak se nezapočítávají náhrady mzdy, například za dovolenou nebo nemoc. Nárok na dovolenou se počítá v pracovních dnech, tedy od pondělí do pátku. Zaměstnanec má nárok na 4 týdny dovolené za rok, pokud neodpracoval u zaměstnavatele celý kalendářní rok, nárok na dovolenou se mu krátí. Náhrada za dovolenou se pak vypočítá jako průměrný denní výdělek vynásobený počtem dní dovolené. V případě, že zaměstnanec v průběhu roku mění zaměstnání, má nárok na poměrnou část dovolené u každého zaměstnavatele.

Nárok na dovolenou se nepočítá z ničeho jiného než z odpracované doby. Je to odměna za čas a úsilí, které zaměstnanec věnuje práci.

Eliška Krásnohorská

Spor o dovolenou

Výpočet dovolené, respektive nároku na dovolenou, se řídí zákoníkem práce. Základní sazební dovolená činí 4 týdny v kalendářním roce. Nejdůležitějším faktorem pro určení délky dovolené je délka pracovního poměru u jednoho zaměstnavatele a rozvržení pracovní doby. Pokud zaměstnanec pracuje v běžném pracovním režimu, tedy 5 dní v týdnu, odpovídá jeden týden dovolené 5 dnům volna. Pokud zaměstnanec nastoupil do práce v průběhu roku, nárok na dovolenou se mu krátí. Za každý celý kalendářní měsíc trvání pracovního poměru vzniká zaměstnanci 1/12 ročního nároku na dovolenou. Dovolená se počítá v pracovních dnech, nikoliv v kalendářních. To znamená, že se do délky dovolené nezapočítávají víkendy a svátky, pokud na ně zaměstnanec nespadne běžný pracovní den. Pro výpočet dovolené je důležité rozlišovat mezi týdenní pracovní dobou a týdenním pracovním rozvrhem. Týdenní pracovní doba je dána zákonem a činí 40 hodin. Týdenní pracovní rozvrh si určuje zaměstnavatel v souladu se zákoníkem práce a potřebami provozu.