Dědictví: Jak se dělí majetek po smrti?

Zákonní dědici a závěť

Dědění je proces, při kterém se majetek zemřelého (zůstavitele) převádí na jeho dědice. Existují dva základní způsoby dědění: ze zákona a ze závěti. Zákonní dědici dědí v případě, že zůstavitel nesepsal závěť, nebo pokud závěť neobsahuje veškerý majetek. Zákon rozlišuje 6 dědických skupin. Do první skupiny patří manžel/ka a potomci zůstavitele. Pokud nepřežijí zůstavitele potomci, dědí rodiče zůstavitele a ti, kteří žili se zůstavitelem alespoň jeden rok před jeho smrtí ve společné domácnosti a starali se o společnou domácnost nebo byli odkázáni na výživu zůstavitele. Dědění ze závěti dává zůstaviteli možnost svobodně rozhodnout o rozdělení svého majetku. Závěť musí být sepsána písemně a podepsána zůstavitelem, jinak je neplatná. Zůstavitel může v závěti povolat dědicem jakoukoli osobu, a to i mimo okruh zákonných dědiců. Může také určit podíly, ve kterých dědici dědí, nebo odkázat konkrétní majetek konkrétnímu dědici. Pokud závěť neobsahuje veškerý majetek zůstavitele, dědí se zbytek majetku podle zákonné dědické posloupnosti.

Dědické třídy: Kdo dědí první?

Dědění je v životě citlivé téma a zákon stanovuje jasná pravidla, jak se dědictví rozděluje. Základním principem je dědění v dědických třídách. Zákon rozlišuje celkem 6 dědických tříd, které určují pořadí dědiců. Do první dědické třídy patří potomci zůstavitele, tedy děti, vnoučata atd. Pokud zůstavitel neměl potomky, dědí ve druhé dědické třídě manžel a rodiče zůstavitele. Manžel dědí vždy společně s dalšími dědici v dané třídě a jeho podíl se liší podle toho, s kým dědí. Pokud zůstavitel neměl potomky ani rodiče, dědí ve třetí dědické třídě jeho sourozenci a jejich potomci. Důležité je zmínit, že dědicové bližšího stupně vylučují z dědictví dědice stupně vzdálenějšího. To znamená, že pokud bude mít zůstavitel syna, vnoučata z tohoto syna již dědit nebudou, protože syn jakožto bližší příbuzný je z dědictví vyloučí. Pokud v jedné dědické třídě není žádný dědic, přechází se na dědickou třídu následující. Dědění je komplexní oblast a je vhodné se v případě potřeby obrátit na odborníka, který vám poskytne podrobnější informace a rady.

Rozdělení dědictví v ČR

Způsob dědění	Popis	Příklad
Ze zákona	Dědici jsou určeni zákonem dle příbuzenského vztahu k zůstaviteli.	Manžel/ka a děti dědí stejných dílem.
Ze závěti	Zůstavitel určí dědice a jejich podíly v závěti.	Zůstavitel odkáže celý majetek jednomu z dětí.

Vyloučení z dědictví: Kdy je to možné?

Dědění je proces, který s sebou často nese emoce a někdy i spory. Zákon definuje jasná pravidla, jak se dědictví rozděluje, a to i pro případy, kdy se zdá, že by si někdo dědictví nezasloužil. Vyloučení z dědictví, tedy situace, kdy potenciální dědic nedostane svůj podíl, je možná pouze ze zákonem stanovených důvodů. Zákoník rozlišuje dva hlavní důvody pro vyloučení z dědictví: nevděk a úmyslný trestný čin. Nevděk je definován jako závažné jednání proti zůstaviteli, například fyzické napadení, psychické týrání nebo zanedbání péče. Úmyslný trestný čin se pak vztahuje na situace, kdy dědic spáchal trestný čin proti zůstaviteli, jeho majetku nebo zdraví. Důležité je, že o vyloučení z dědictví nerozhodují pozůstalí, ale soud. Ten posuzuje každý případ individuálně na základě důkazů.

Dědické řízení je jako řeka, která nečekaně změní svůj běh – může přinést životodárnou vláhu i zničující potopu.

Zdeněk Kropáček

Dědická smlouva: Co to je a jak funguje?

Dědická smlouva představuje specifický právní institut, kterým si zůstavitel může za svého života smluvně upravit rozdělení svého majetku pro případ smrti. V rámci dědické smlouvy zůstavitel určí, komu a jaká část jeho majetku připadne. Důležité je zmínit, že dědická smlouva se uzavírá formou notářského zápisu a vyžaduje souhlas obou smluvních stran. Dědická smlouva tak dává zůstaviteli možnost ovlivnit, jak bude s jeho majetkem naloženo po jeho smrti, a to i v rozporu se zákonnou dědickou posloupností. Zákonná dědická posloupnost určuje, kdo a v jakém pořadí dědí ze zákona, pokud zůstavitel nesepsal závěť nebo neuzavřel dědickou smlouvu. Informace o rozdělování dědictví, ať už na základě dědické smlouvy, závěti nebo zákonné dědické posloupnosti, jsou klíčové pro zajištění řádného průběhu dědického řízení. Dědické řízení je proces, během kterého soud určí dědice a rozsah jejich dědických podílů.

Notář: Průvodce dědickým řízením

Dědické řízení je proces, kterým se po smrti zůstavitele rozdělí jeho majetek mezi dědice. Dědické řízení probíhá u notáře, který byl soudem určen jako soudní komisař. Notář nejprve zjišťuje, kdo jsou dědicové a jaký majetek po zůstaviteli zbyl.

Rozdělení dědictví se řídí zákonem nebo závětí. Pokud zůstavitel zanechal závěť, dědí se podle ní. Pokud závěť neexistuje, dědí se podle zákonných dědických tříd. V první dědické třídě dědí zůstavitelovy děti a manžel, ve druhé třídě dědí rodiče zůstavitele a jejich potomci, a tak dále.

Dědicové se dědí v poměru stanoveném zákonem nebo závětí. Pokud dědicové dědí ze zákona, dědí se rovným dílem. Pokud zůstavitel v závěti neurčil jinak, dědí se také rovným dílem. Notář sepíše protokol o dědickém řízení, ve kterém uvede všechny důležité informace o dědictví a dědicích. Protokol o dědickém řízení je důležitým dokumentem, kterým se dědicové prokazují o svém dědickém právu.

Dědická daň: Platí se ještě?

Mnoho lidí se mylně domnívá, že dědická daň je stále platná. Pravdou ale je, že v České republice byla dědická daň zrušena již v roce 2014. To znamená, že dědicové již nemusí po zemřelém platit žádnou daň z zděděného majetku.

Rozdělování dědictví se řídí zákonem a probíhá buď na základě závěti, nebo v případě její absence dle zákonné dědické posloupnosti. V případě závěti se dědictví rozděluje podle přání zůstavitele. Pokud závěť neexistuje, dědí se ze zákona v první řadě manžel a děti zůstavitele. Informace o rozdělování dědictví a o tom, kdo bude dědit, je možné získat v notářském spisu zůstavitele. Notář také seznámí dědice s jejich právy a povinnostmi.

Odmítnutí dědictví: Jak na to?

Dědictví nemusí vždy zahrnovat pouze majetek a aktiva. Někdy se dědí i dluhy. V takovém případě je možné dědictví odmítnout. Odmítnutí dědictví je nevratný krok, proto je důležité zvážit všechna pro a proti. Informace o rozdělování dědictví, včetně případných dluhů, poskytuje notář, který vede dědické řízení. Notář je povinen informovat všechny dědice o jejich právech a povinnostech. Pokud se dědic rozhodne dědictví odmítnout, musí tak učinit do jednoho měsíce od chvíle, kdy byl o dědictví a jeho rozsahu informován. Odmítnutí dědictví se provádí písemným prohlášením u notáře. V případě odmítnutí dědictví se dědic považuje za osobu, která nikdy dědicem nebyla. Dědictví se pak dělí mezi ostatní dědice.

Společné jmění manželů: Co se s ním děje?

Při rozvodu manželství je potřeba vypořádat nejen společné závazky, ale i majetek nabytý během trvání manželství. Společné jmění manželů zahrnuje vše, co manželé během manželství nabyli, ať už prací, podnikáním, nebo darem. Výjimku tvoří majetek získaný dědictvím, darem jen jednomu z manželů, nebo majetek nabytý náhradou za něj. Dědictví, které jeden z manželů nabyl během trvání manželství, tak nepatří do společného jmění manželů a v případě rozvodu se o něj majetek nedělí. Pokud ale dědic s dědictvím naložil ve prospěch rodiny, například investoval ho do rekonstrukce společné nemovitosti, může se druhý z manželů domáhat finanční kompenzace. Informace o rozdělování dědictví se tak v tomto případě dotýkají i rozdělení majetku po rozvodu. Vždy je vhodné obrátit se na odborníka, který pomůže s vypořádáním majetkových poměrů a s určením, co spadá do společného jmění manželů a co nikoliv.

Dědictví nezletilých: Jak je to chráněno?

Dědictví nezletilých je v České republice chráněno zákonem, konkrétně občanským zákoníkem. Zákon dbá na to, aby děti, které zdědily majetek, nebyly o něj ochuzeny. Dědictví, které dítěti připadne, spravují jeho zákonní zástupci, obvykle rodiče, a to až do doby, než dítě dosáhne zletilosti. Zákonní zástupci musejí s dědictvím nakládat s péčí řádného hospodáře a v nejlepším zájmu dítěte. To znamená, že majetek nemohou prodat, darovat nebo s ním jinak nakládat bez souhlasu soudu. Soud schválí nakládání s dědictvím pouze tehdy, pokud je to v zájmu dítěte, například pokud je potřeba financovat jeho vzdělání nebo zdravotní péči. Dítě má po dosažení zletilosti právo na vyúčtování toho, jak bylo s jeho dědictvím nakládáno. Pokud se prokáže, že zákonní zástupci s dědictvím nenakládali řádně, nese za to odpovědnost a dítě má právo na náhradu škody.

Spory o dědictví: Jak je řešit?

Dědické řízení je pro pozůstalé často spojeno s emocemi a někdy i s napětím. Pokud se dědicové neshodnou na rozdělení majetku, vznikají dědické spory. Ty mohou mít různou podobu, od drobných rozepří až po vleklá soudní řízení.

Důležité je vědět, že dědictví se dělí podle zákona nebo podle závěti. Pokud zůstavitel sepsal závěť, dědictví se rozdělí podle jeho vůle. V případě, že závěť neexistuje, dědictví se řídí zákonem. Zákon rozlišuje několik dědických tříd. V první dědické třídě dědí manžel/ka a děti zůstavitele. Pokud některé z dětí zemřelo dříve, dědí jeho potomci.

V případě, že dědicové nejsou spokojeni s rozdělením dědictví, mají možnost se obrátit na soud. Soudní řízení o dědictví je však finančně i časově náročné. Proto je vždy vhodné pokusit se o mimosoudní dohodu. V rámci mediace se mohou dědicové s pomocí nestranného mediátora pokusit nalézt řešení, které bude vyhovovat všem stranám.