Čerpání dovolené: Co vám garantuje zákoník práce a co je jen mýtus?

Nárok na dovolenou

Každý zaměstnanec v pracovním poměru má ze zákona nárok na dovolenou. Zákoník práce stanoví minimální délku dovolené na 4 týdny za kalendářní rok. Někteří zaměstnavatelé ale poskytují dovolenou delší. Nárok na dovolenou vzniká postupně s odpracovanou dobou. Zaměstnanec má nárok na poměrnou část dovolené, pokud neodpracoval celý kalendářní rok. Dovolená se čerpá v celých dnech a určuje ji zaměstnavatel po domluvě se zaměstnancem. Zaměstnavatel musí přihlížet k provozním důvodům a oprávněným zájmům zaměstnance. Zaměstnanec má právo na čerpání dovolené vcelku, pokud to umožňuje délka dovolené a neurčí-li jinak zákoník práce. Zaměstnavatel nesmí nařídit čerpání dovolené v době prvních 21 dnů pracovní neschopnosti.

Výše dovolené

Zákoník práce jasně definuje, kolik dovolené zaměstnancům náleží. Základní výměra dovolené činí 4 týdny. Zaměstnavatel vám ale může poskytnout i dovolenou delší, než je základní výměra. Nárok na dovolenou vzniká po odpracování 60 dnů v zaměstnání. Zaměstnanec pak má právo na poměrnou část dovolené, a to za každý celý kalendářní měsíc trvání pracovního poměru v daném kalendářním roce. Čerpání dovolené se řídí podle stanoveného rozvrhu dovolených. Zaměstnavatel by měl přihlížet k vašim oprávněným zájmům a také k provozním důvodům. Dovolená je důležitá pro váš odpočinek a regeneraci, proto si ji nezapomeňte vybrat.

Dovolená z předchozího roku

Zákoník práce jasně stanovuje pravidla pro čerpání dovolené, včetně té z předchozího roku. Dovolená by měla být vyčerpána v roce, ve kterém na ni vznikl nárok. Není výjimkou ani dovolená za rok 2022, kterou by zaměstnanci měli vyčerpat nejpozději do konce června 2023. Pokud se tak nestane, zaměstnavatel je povinen určit termín čerpání dovolené do konce září 2023. Zaměstnanec má právo vyčerpat alespoň 2 týdny dovolené vcelku, pokud to umožňuje provoz. Zaměstnavatel nemůže jednostranně určit čerpání dovolené z předchozího roku. Je povinen se se zaměstnancem dohodnout na termínu čerpání. V případě, že se zaměstnavatel a zaměstnanec nedohodnou, určí termín čerpání dovolené zaměstnavatel.

Určování čerpání dovolené

Čerpání dovolené se řídí zákoníkem práce, konkrétně § 211 až 223. Zaměstnavatel je povinen určit zaměstnanci čerpání dovolené v souladu s jeho předem podanými žádostmi. Zákoník práce nestanovuje konkrétní formu žádosti, ale je vhodné, aby byla podána písemně pro případný důkazní prostředek. Zaměstnavatel je povinen přihlížet k úkolům, které zaměstnanec vykonává, a k jeho oprávněným zájmům. Zaměstnavatel nemůže jednostranně nařídit čerpání dovolené bez souhlasu zaměstnance. Výjimkou je situace, kdy je firma uzavřena z důvodu tzv. celozávodní dovolené. V takovém případě je zaměstnavatel povinen informovat zaměstnance o čerpání dovolené alespoň 14 dní předem.

Písemná žádost o dovolenou

Písemná žádost o dovolenou sice není podle zákoníku práce striktně vyžadována, ale v praxi se velmi doporučuje. Zákoník práce v § 217 odst. 2 pouze uvádí, že zaměstnanec je povinen dohodnout si čerpání dovolené se zaměstnavatelem. Písemná forma žádosti pak slouží jako důkaz o tom, že k takové dohodě došlo, nebo alespoň že se o ni zaměstnanec snažil. V žádosti by mělo být uvedeno jméno a příjmení zaměstnance, datum, adresa zaměstnavatele a jasně specifikované období, ve kterém si přeje čerpat dovolenou. Zaměstnavatel by měl následně písemně potvrdit schválení dovolené. Písemná forma žádosti a jejího schválení tak předchází případným sporům a nedorozuměním ohledně čerpání dovolené. Zákoník práce dále upravuje i další pravidla čerpání dovolené, například nárok na dovolenou, délku dovolené, nebo možnost krácení dovolené. V případě nejasností je vhodné obrátit se na odborníka, například na právníka specializujícího se na pracovní právo.

Minimální délka dovolené a čerpání dovolené

Vlastnost	Zákoník práce	Příklad z praxe
Minimální délka dovolené	4 týdny	4 týdny
Možnost převést dovolenou do dalšího roku	Ano, po dohodě se zaměstnavatelem	Ano, do 30. června následujícího roku
Čerpání dovolené po částech	Ano, minimálně 2 týdny vcelku (pokud se zaměstnavatel se zaměstnancem nedohodnou jinak)	Ano, 2 týdny vcelku a zbytek po dnech

Zaměstnavatel nemůže určit

Zaměstnavatel sice určuje termín čerpání dovolené, ale nemůže tak činit zcela svévolně. Zákoník práce jasně stanovuje pravidla, která musí zaměstnavatel při určování dovolené dodržovat. Zaměstnavatel především nemůže určit čerpání dovolené v době, kdy je zaměstnanec v pracovní neschopnosti. Stejně tak nemůže nařídit čerpání dovolené ženě, která je na mateřské nebo rodičovské dovolené.

Důležité je také zmínit, že zaměstnavatel musí při určování dovolené přihlížet k oprávněným zájmům zaměstnance. To znamená, že by měl zohlednit například plánovanou dovolenou rodinných příslušníků nebo jiné skutečnosti, které by čerpání dovolené v daném termínu znemožňovaly. Vždy je vhodné, aby se zaměstnavatel se zaměstnancem na termínu čerpání dovolené dohodl. Pokud k dohodě nedojde, má zaměstnanec právo obrátit se na příslušný inspektorát práce.

Překážky v čerpání dovolené

Čerpání dovolené se může někdy zdát jako složitý proces, zvláště s ohledem na zákoník práce a jeho pravidla. Mezi nejčastější překážky patří nesouhlas zaměstnavatele s termínem dovolené. Zaměstnavatel má právo stanovit čerpání dovolené z provozních důvodů, ale vždy musí respektovat zákonem stanovenou dobu pro čerpání dovolené. Zaměstnanec má právo na čerpání alespoň dvou týdnů dovolené vcelku, pokud to umožňuje provoz. Další překážkou může být náhlá nemoc zaměstnance. V takovém případě se dovolená přerušuje a zaměstnanec má právo na čerpání náhradní dovolené v pozdějším termínu. Je důležité si uvědomit, že zákoník práce chrání práva jak zaměstnanců, tak i zaměstnavatelů.

Zákoník práce nám dává právo na dovolenou, ale i povinnost ji čerpat tak, abychom si odpočinuli a vrátili se do práce plní sil.

Radomír Dvořák

Náhrada mzdy za dovolenou

Při čerpání dovolené má zaměstnanec právo na náhradu mzdy. Tato náhrada se vypočítává z průměrného výdělku, který zaměstnanec dosáhl v předchozím kalendářním čtvrtletí. Zákoník práce stanoví, že dovolená se čerpá vcelku a zaměstnavatel je povinen určit čerpání dovolené tak, aby zaměstnanec vyčerpal alespoň dva týdny dovolené vcelku. Zaměstnanec má právo na poskytnutí dovolené v určeném termínu, pokud o to požádá alespoň 6 týdnů předem. Zaměstnavatel může zaměstnanci určit čerpání dovolené i z důvodu provozních potřeb. V takovém případě je však povinen přihlédnout k oprávněným zájmům zaměstnance. Náhrada mzdy za dovolenou se vyplácí v pravidelném termínu výplaty mzdy. Pokud dovolená končí v jiný den než je den výplaty, je zaměstnavatel povinen vyplatit náhradu mzdy za dovolenou nejpozději v den skončení dovolené.

Proplacení nevyčerpané dovolené

V případě skončení pracovního poměru má zaměstnanec nárok na proplacení nevyčerpané dovolené. Zákoník práce stanoví, že za dovolenou, kterou zaměstnanec nemohl vyčerpat z důvodu skončení pracovního poměru, mu přísluší náhrada mzdy. Tato náhrada se vypočítá jako za dobu dovolené a náleží mu za každý den nevyčerpané dovolené. Zaměstnanec má právo na poměrnou část dovolené i v případě, že neodpracoval celý kalendářní rok, za který mu dovolená náleží. Nárok na poměrnou část dovolené vzniká za každý celý kalendářní měsíc trvání pracovního poměru v příslušném kalendářním roce. Pro účely výpočtu dovolené se za kalendářní měsíc považuje i jeho část delší než 15 kalendářních dnů.

Sdílené pracovní místo

Sdílená pracovní místa se stávají čím dál populárnější, ale co na to říká zákoník práce, konkrétně v otázce čerpání dovolené? Zákoník práce nerozlišuje mezi klasickým a sdíleným pracovním místem. Pravidla pro čerpání dovolené se tedy uplatňují stejně. Zaměstnanec má právo na dovolenou v délce stanovené zákoníkem práce, a to bez ohledu na to, zda pracuje v kanceláři, z domova nebo na sdíleném pracovním místě. Důležité je dodržovat pravidla pro čerpání dovolené stanovená zákoníkem práce a případně i vnitřními předpisy zaměstnavatele. Zaměstnavatel by měl být o čerpání dovolené informován včas a písemně. V případě sdíleného pracovního místa je vhodné myslet na kolegy a rezervovat si místo s dostatečným předstihem, aby nedošlo k nedorozumění.

Dovolená u více zaměstnavatelů

Pokud během roku pracujete pro více zaměstnavatelů, máte nárok na dovolenou u každého z nich. Zákoník práce stanoví minimální délku dovolené na 4 týdny v kalendářním roce. V případě souběhu pracovních poměrů u více zaměstnavatelů máte právo na poměrnou část dovolené u každého z nich. To znamená, že pokud pracujete pro dva zaměstnavatele na poloviční úvazek, máte nárok na 2 týdny dovolené u každého z nich.

Důležité je pamatovat na to, že dovolenou je nutné čerpat u každého zaměstnavatele zvlášť a nelze ji sčítat. Zaměstnavatel je povinen vám dovolenou poskytnout, ale zároveň má právo určit dobu jejího čerpání. Při určování termínu dovolené by měl zaměstnavatel přihlížet k vašim oprávněným zájmům a také k provozním důvodům. Pokud se se zaměstnavatelem nemůžete dohodnout na termínu čerpání dovolené, obraťte se na odborovou organizaci nebo na inspektorát práce.

Zvláštní ustanovení zákoníku práce

Zákoník práce v sekci „Zvláštní ustanovení“ detailněji rozvádí některé aspekty čerpání dovolené. Zaměstnanci se tak dozvídají o specifických pravidlech, která doplňují obecné principy. Zaměstnavatel musí dle zákoníku určit čerpání dovolené tak, aby zaměstnanec vyčerpal alespoň dva týdny dovolené vcelku, pokud v tom nebrání vážné provozní důvody. Zároveň platí, že dovolená musí být vyčerpána do konce kalendářního roku, ve kterém na ni vzniklo právo. Výjimku tvoří případy, kdy čerpání dovolené brání překážky na straně zaměstnance, například nemoc. V takovém případě si zaměstnanec může dovolenou převést do následujícího roku.